Tajemství zpomaleného světa

Životní tempo se stává vražedným, občas si připadáme jako ve filmu, kterému promítač špatně zvolil rychlost promítání. Existují ale i výjimky. Kde? Čtěte ;-)

Svět se neustále zrychluje. Přesněji život v civilizovaných zemích. Kdysi dávno se na zprávy čekalo měsíce, trvalo to, než přišel pěší posel, na koních to už byla rychlost. Poštovní dostavníky byly ale brzy nahrazeny telegrafem a telefonem všude tam, kam vedly dráty. Docela nedávno dostala na frak i tato rychlost přenosu zpráv, s vynálezem bezdrátových sítí, mobilních telefonů a internetu uplyne mezi odeslání a doručením zprávy často pouhých několik setin vteřiny. Pravda pořád ani tento způsob komunikace nedosahuje rychlosti šíření fámy :-D

S rychlou komunikací se zrychlují i reakce lidí na zprávy, všechno přidává na tempu, děti dříve dospívají, celý život je prostě najednou turbo. Všichni víme, že to není vždy úplně to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Přidávat tempo bez odpočinku se prostě nedá věčně.

Nedávno jsem našla uprostřed velkoměsta místo, kde rychlost nemá šanci. Všechno je tam jakoby zpomalené, všechny pohyby jsou vláčné, líné a k tomu tiché. Nečekejte žádné zázraky, to místo je úplně obyčejné, přesto má svoje kouzlo. Objevila jsem ho vlastně náhodou, když jsem si koupila plavecké brýle a poprvé jsem si je vzala do bazénu. S nimi jsem dostala možnost nahlédnout při plavání pod vodní hladinu. Byl to šok. Skvělá dohlednost až na druhou stranu 25metrového bazénu přinesla možnost vidět spoustu věcí. Lidská těla bez hlav, které zůstaly nad hladinou, množství bublinek kolem dětí učících se správnému plaveckému stylu, neoholené dámské nohy (no co, pod vodou to přece nebude vidět :-D), obličeje zadržující dech při potopení pod hladinu, křečovitě zavřená víčka dětí, které se vody pořád ještě trochu bojí….. Ale to, co mě na podvodním světě nejvíc zaujalo, bylo to líné tempo. I jinak rychlé plavecké pohyby najednou vypadaly jako ze zpomaleného filmu. Workoholikům, kteří se neumí ani na chvilku zastavit, matkám na mateřské, které jsou na tom s udržováním tempa podobně, netrpělivým řidičům, kteří pořád někam spěchají, všem, kteří žijí v poklusu, by měl lékař povinně naordinovat zklidnění pod hladinou. Je jedno, jestli se půjdou sami potápět jen tak s brýlemi a šnorchlem, naučí se technice pod vedením zkušených potápěčů, nebo pro ně bude vybudováno suché místo, ze kterého bude vidět pod vodní hladinu nějakého bazénu či rybníka. Všem by jistě takové pravidelné exkurze do světa beze spěchu prospěly.