Nekrolog

Každý, kdo nás opouští, si zaslouží vzpomínku a pár vřelých slov, která ho vyprovodí na cestu, z níž není návratu.

Prosím o minutu ticha, právě dnes mě po téměř 16 letech opustila moje pračka se sušičkou značky Indesit (a to v reklamě tehdy říkali: INDESIT, ta vydrží).

Přišla do naší tehdy ještě pouze dvoučlenné rodiny na podzim roku 1999. Během let se s námi třikrát stěhovala po Brně a pomalu si zvykala na zvyšující se zátěž s přibývajícími členy rodiny. Makala, chudinka, kolikrát i několik hodin denně, někdy i v noci, jindy musela hned poránu, a nestěžovala si, jen když už toho na ni bylo opravdu moc, vyhodila na protest pojistky, někdy i v celém domě.

Nemoci ji v průběhu jejího života netrápily, fungovala vždy spolehlivě, prádlo prala dočista do čista. A když jsem potřebovala něco usušit rychleji než na sušáku, rychle přispěchala na pomoc se svojí sušičkou a přiložila ruku k dílu. Zejména v zimě byla její sušící schopnost vítaná, ložní prádlo z ní vonělo skoro jako v létě sušené na sluníčku.

Poněkud hlučnější začala být až v posledním měsíci. Když se k hluku přidalo i podivné klepání při otáčení bubnu, zavolala jsem jí pomoc. Přivolaný technik však už mohl pouze konstatovat exitus. Případná oprava by byla téměř tak drahá jako nová pračka. Proto jsem ji vlastnoručně odpojila, od elektřiny, od vody i od odpadu. Z piety k ní si ani nekoupím novou.