Většina plaveckých stadionů má v době plavání pro veřejnost zpravidla bazén rozdělený na jednotlivé plavecké dráhy. Často se u jedné z nich setkáte s označením KONDIČNÍ PLAVÁNÍ.
Málokde se však dovíte, co se vlastně tím kondičním plaváním myslí. Každé plavání přece více či méně prospívá naší kondici. Až v Lužánkách mi to objasnili – kondiční plavání spočívá v tempu 100 metrů za 2 minuty, což může vypadat jako ďábelské, ale není to zas tak moc.Zpravidla v takové dráze plave několikero mužů převážně s holými hlavami (aby je vlasy příliš nebrzdily :-D) a různě luxusními plaveckými brýlemi na očích. Do obličeje jim není téměř vidět, neboť se kolem nich neustále vyskytuje vodní stěna, nebo alespoň tříšť. Stříkají prostě často víc než malé děti. Asi ve škole nedávali pozor, správně prováděný kraul totiž nemusí nutně připomínat vodotrysk. Často jejich plavecký styl doprovázejí i různé vysoké vlny volně se valící přes hadice do sousedních drah.Plavci rekreační se takovýmto drahám pokud možno vyhýbají. Pro ně by měla být zřízena tzv. dráha konverzační, nejlépe na opačné straně bazénu. Není totiž vůbec nic příjemného, když vám uprostřed věty veledůležitého rozhovoru šplouchne do úst vlna chlorované vody. Zkuste pak mluvit s plnou pusou. A to ještě můžete hovořit o štěstí, větší vlna totiž dokáže zasáhnout jednou ranou i nos, uši a navrch ještě vypláchnout z očí minimálně jednu kontaktní čočku.Značně problematické situace nastávají zejména při plavání s vtipným společníkem. Zkuste se smát proti příboji, nic moc zážitek. Navíc smích může rozhodit celkovou koordinaci plaveckých pohybů, zvláště chcete-li se za břicho popadat. Potom ke dnu zbývá už jen krůček. Ale byla by to veselá smrt. :-DZ výše uvedených důvodů by jistě stálo za zvážení zřízení konverzačních drah, a nebo rovnou vyhrazení určitého času speciálně pro konverzační plavání.
