Baterky

Jsou lidé, které potkat po ránu není zrovna výhra. Citoví upíři dokáží vysát energii i z člověka, který má za sebou devět hodin kvalitního spánku. Takovým je dobré se vyhnout obloukem. Nejen po ránu.

Naštěstí existují i lidé opačného typu, takové chodící baterie. Nevím, jestli působí na všechny kolem sebe stejně, nebo je nutné, aby si každý našel vlastní zdroj energie. Možná se po této stopě někdy vydám a zkusím to zjistit. Ale to bych se nejspíš musela s někým podělit o svoji baterii, abych mohla prozkoumat, zda dokáže pozitivní a často i kreativní energií nabít i někoho jiného. Moje baterie to umí. Po každém setkání, byť bylo naplněno sebenáročnější fyzickou aktivitou typu dva kilometry plavání, mám pocit přepětí, cítím, že v sobě mám množství energie, která potřebuje být nějak smysluplně využita, chce něco vytvořit, něco umáznout ze seznamu restů. Často mi ani nedovolí spát, třebaže by fyzicky unavené tělo chtělo, hlava se cítí naprosto svěží, plná nápadů a tvůrčích přetlaků, nových řešení a plánů. Nevím, jestli všechny „baterie“ vypadají jako sluníčko, ale možná ano, možná je v tom skrytá symbolika věčného zdroje energie. Typická baterie září už z dálky svými blond vlasy, nebo přinejmenším hodně podobným odstínem, má světlé oči a neodolatelný úsměv. Senzitivní jedinci jistě zachytí auru v pozitivních barvách, vycítí skvělou náladu i beze slov. Pro všechny ostatní bude příděl optimismu a dobré pohody nadávkován v milých slovech, neotřelých vtipech a s patřičným nadhledem. Po hodině, dvou, nebo třech v přítomnosti takového člověka prostě získáte něco, co si nikde nekoupíte, ani kdyby vám zrovna přišla na účet výplata se šesti ciframi.